V městském muzeu ve Skutči mohou návštěvníci shlédnout dvě zcela nové stálé expozice městského muzea přibližují historii i současnost tradičních řemesel Skutečska – kamenictví a obuvnictví.

            Rybičkova 364

            539 73 Skuteč

            Tel.: 469 350 131

            Web: www.muzeum.skutec.cz

Expozice:

• Muzeum obuvi a kamene - moderní a interaktivní expozice tradičních řemesel
• Památník hudebního skladatele Vítězslava Nováka
• Krátkodobé výstavy

Otevírací doba:

• pondělí - neděle: 9:00 - 12:00 a 13:00 - 17:00

Organizace speciálních programů s řemeslnými ukázkami, nočních komentovaných prohlídek a vzdělávacích programů pro mateřské, základní a střední školy.

Již v devadesátých letech 19. století se projevovaly první snahy o založení muzea ve Skutči a vytváření sbírek mapujících zdejší historii, umění, památky…Tyto pokusy se váží k osobnosti mladého historika B. V. Konečného, jehož nečekaná smrt oddálila vznik muzea až do roku 1910, kdy ho založil Václav Jetmar, ředitel skutečské měšťanské školy.

Sbírky muzea byly nejprve uloženy a roku 1913 částečně zpřístupněny v budově bývalé školy na náměstí, později – v roce 1934, v místnostech domu bratří Zvěřinových.

V průběhu 2. světové války došlo k nucenému omezení prostorové kapacity muzea. Situace se zlepšila až v roce 1954, kdy se muzeum přestěhovalo do domu čp. 364 v Rybičkově ulici – domu, kde tvořil a zemřel hudební skladatel Vítězslav Novák. Jeho památku zde trvale připomíná expozice v prvním patře. V novém sídle byly veřejnosti postupně zpřístupňovány některé sbírky.

Roku 1956 byla muzeu předána budova bývalého špitálu, kde byla v letech 1971 – 1987 umístěna expozice dělnického hnutí, obuvnictví a kamenictví.

Hlavní budova muzea měla od roku 1980 do roku 2008 zpřístupněnou historicko – vlastivědnou expozice.

3. října 2009 se veřejnosti otevřely nové stálé expozice s názvem Muzeum obuvi a kamene. Expozice obuvnictví nahradila předchozí vlastivědnou expozici. Pro expozici kamenictví byly zrekonstruovány sklepní prostory muzea a přilehlá zahrada.

Zcela nové stálé expozice městského muzea přibližují historii i současnost tradičních řemesel Skutečska – kamenictví a obuvnictví.

Obuvnická expozice se skládá ze tří částí. První z nich seznamuje návštěvníky s nejstaršími dějinami a relikviemi ševcovského cechu. K ozdobám nepochybně patří cechovní prapor z roku 1855, který prošel náročným restaurátorským zásahem. V imitaci světničky z doby před sto lety (s figurínou ševce), je vše, co k tehdejšímu vybavení řemeslníka náleželo. Repliky ševcovského nářadí umožňují názorné předvádění některých výrobních postupů, své využití nalezly i v rámci pracovních listů pro malé návštěvníky muzea. Figurína vojáka poukazuje na velké objemy vojenských dodávek, na kterých kdysi Skuteč bohatla, ale také doplňuje scénu polní dílny na opravu obuvi.

Druhá část je věnována éře první republiky, kdy ve městě byla celá řada zručných mistrů, ale i několik továren. Výrobky putovaly nejen do Čech, ale i daleko za hranice. Poštovními balíky byly vykrývány objednávky z Francie, Německa, Polska, Finska, a dalších evropských zemí, ale kožené zboží putovalo i přes oceán do Ameriky. Vitríny obsahují jednak vzory nejrůznější obuvi, různorodé drobné pracovní pomůcky a také informace o tom kterém výrobci. Texty jsou doplněny kopiemi z dochované obchodní a výrobní dokumentace. Kromě botiček, bot i jedné maxiboty (vystavena je i největší ručně šitá polobotka v ČR a v Evropě) je v expozici i celá řada strojů až 140 let starých. Několik z nich prošlo restaurátorskou dílnou pana Luďka Fialy, takže se po dlouhých letech deponování v nevhodných prostorách opět zaskvěly v plné kráse. Většinou jsou schopné i demonstrativního provozu. Mimo kompletních šicích strojů, se podařilo do expozice umístit i zajímavé samotné šicí hlavy. Největším exponátem je kopírovací stroj na dřevěná kopyta. Stroj vyrobený začátkem 20. století v Lipsku je doplněn podrobnou historií zdejší kopytářské dílny, řeznou stolicí, polotovary i celou řadou kopyt. Dochovaný expediční deník uvádí, že na přelomu 19. a 20. století zasílala fa Horák Skuteč kopyta Antonínu Baťovi do Zlína pro výrobu valašských papučí.

Třetí část zachycuje fenomén Botasky. Obecný název pro sportovní obuv vznikl právě zde, ve skutečské továrně Botana. Vznikla v roce 1949 sloučením několika znárodněných provozoven. Spolupráce muzea a továrny je opravdu dlouhodobá, a tak bylo možné provést v depozitáři reprezentativní výběr mapující produkci podniku i jednotlivé technologické, koncepční a designové zlomy. Obuv je opět doplněna škálou pracovních pomůcek, katalogy, doklady a fotografiemi z výroby. Pozornost je věnována „botám s příběhem“ – což je nejen vývoj legendární botasky, ale hlavně zachycení úspěchů krasobruslařů, lyžařů, horolezců, atletů a dalších sportovců.

Prohlídka je doplněna interaktivním kioskem, kde si návštěvník může spustit několik dokumentárních filmů o výrobě v Botasu v letech 1966 až 1976 (získaných z archivu KF Praha), dále několik prezentací o vývoji obuvnictví a videoukázky z ruční výroby bot. Pexesa, kvízy a postřehové hry využívají hlavně děti a školní výlety. Na historické ruční razičce si lze na památku vyrazit do kousku usně znak dávné ruční výroby.

Zcela nové stálé expozice městského muzea přibližují historii i současnost tradičních řemesel Skutečska – kamenictví a obuvnictví.

Kamenickou historii přibližuje expozice venkovní a vnitřní.

V interiérové sklepní části jsou 2/3 sálu vyčleněny prezentaci vývoje kamenoprůmyslu a zbylá třetina zachycuje pestrou geologii zdejšího kraje. Prosvětlené panely umožnily využít bohatý fotografický archiv muzea. Po dobu výstavby expozic se jej navíc podařilo významně rozšířit díky pochopení mnohých pamětníků a spolupracovníků z řad bývalých kameníků. Vývoj těžby a zpracování kamene je sledován po etapách až do úplné současnosti. Vitríny pak obsahují celou řadu unikátních dokladů z archivu muzea i archivů státních. Je zde také celá řada nástrojů, ochranných pomůcek a výrobků. Kamenickými mistry byly mimo jiné zhotoveny i samotné vitríny, které jsou kombinací kamenných soklů a skla. Dominantou prostoru jsou velkoformátová fotografie lomu z roku 1931 a mapa oblasti Skutečska, Nasavrcka a Hlinecka. Ta za pomoci 5ti světelných okruhů znázorňuje rozvoj a pozvolný úpadek lomařiny.

Geologie je návštěvníkovi představována formou popisu období, doložitelných nálezů a popisu lokality, kde byly vzorky nalezeny. Především pro školní skupiny se osvědčila možnost prohlídky vzorků z kolekce, která byla pro tento účel specielně nasbírána. Největší pozornost pochopitelně budí minerály a zkameněliny z opukových lomů.

I zde je k dispozici dotykový panel a LCD obrazovka. V nabídce je dvacetiminutový film o historii kamenictví, který byl specielně natočen na zakázku muzea pod názvem „Kraj s kamenným srdcem“ a dále nejrůznější animace a prezentace.

Venkovní část kamenické expozice byla vytvořena se záměrem procházky fiktivním kamenolomem. Postupných procházením jednotlivých pracovišť se návštěvník seznámí s typem lomů, se způsoby lámání kamene, s vývojem přepravy materiálu a samozřejmě s vlastním zpracováním. Podařilo se získat několik korbových vozíků, postavit zhruba třicet metrů polní drážky a točnu. Díky tomu lze demonstrovat kolejovou dopravu, včetně vytahování vozíku na tzv. svážné za pomoci historického elektrického vrátku. Ozdobou prostoru je i ruční vrátek zachráněný na poslední chvíli z vagónu železného šrotu, nebo plně funkční beranová štípačka kostek poháněná elektromotorem přes transmisi. Některá zařízení se však do dnešních dnů nedochovala a tak bylo nutno přistoupit k výrobě repliky. Za pomoci fotografíí a vzpomínek starých kameníků se podařilo zrekonstruovat podobu dřevěného jeřábu, podobně bylo vyrobeno ruční páčidlo „cuk“, nebo lanovka zvaná „houpačka“.

Několik figurín, které jsou po expozici rozmístěny, zaujímá nejrůznější pracovní postoje, které věrně napodobují skutečnou práci. Např. výrobu speciální kostky „tramvajky“, ruční sekání kostek na „štontu“, štípání na beranové štípačce, ale i třeba ruční výrobu štěrku. Celá trasa je doplněna infopanely s texty nákresy a fotografiemi doplňujícími danou situaci. Téměř všechny stroje a nářadí si návštěvník může osahat a vyzkoušet, nechceme, aby se na expozici hledělo přes pomyslné sklo. Vždyť jen při zvednutí žulové kostky „vídeňky“ si každý uvědomí, jaká dřina se v lomu skrývala a dosud skrývá

.
Zobrazit místo Městské Muzeum ve Skutči na větší mapě